ikaros
(2019)
Cyklus velkoformátových maleb s názvem IKAROS z roku 2019 realizovaný jak pro interiéry, tak pro exteriéry, díky inovativní technice speciální akrylové pasty. Jeho hlavními motivy jsou krajina, sedimenty, nebe či pěstěná příroda blížící se ideálu krásy a harmonie. Lehkost a proměnlivost forem působí na první pohled pocitem pohybu, plující energií ve vesmíru s motivem prolínajících se širokých barevných linií. Proměnlivé čáry a abstraktní formy se motají kolem sebe jako lehký vítr ve vzduchu s točící se duhou. Kompozice zároveň působí také pocitem těžkosti. Lehkost světlých barev kontrastuje s hmotností malby, jako kdyby najednou emocionální skladba forem se proměnila do statického kamene a do starého sedimentu. Harmonie vychází právě z tohoto kontrastu mezi motivem spirály a hmotnou tíhou malby a stratifikací barevných vrstev překrývajících se krajin. V pražském horkém létě 2019 proběhla druhá fáze cyklu maleb. Velká plátna zesvětlila s oranžovými a světle modrými barvami a s kombinací pruhovaných žlutých čar. Jako když člověk sedí u vody v lehkém oblečení a pruhovaném námořnickém triku. Optické klamy tahů štětci Skřivánkové připomínají měňavou světelnost koupajících se ženy na pláži Pierre A. Renoira. Malba české umělkyně se však vzdaluje od impresionismu a přibližuje se spíše k expresionistickému kontrastu barev Henriho Matisse a někdy k motivu jemné pěstěné přírody Paula Klee. Podobně, jako se stalo Toyen, výlet Skřivánkové do Francie a na pobřeží Bretaně ovlivnil její malbu.
V některých abstraktních obrazech se objevuje vertikální linie a plovoucí kameny, které dávají pocit velkolepého výhledu z výšky na mořské bretaňské pobřeží s prolínáním větru mezi těžkými mraky nad skalami a vzdálenými ostrovy. Skřivánková kombinuje organické formy, nikoliv surrealistické, jako tmavé kameny s barevnou duhou a hledá harmonický akord primárních a sekundárních barev; upřednostňuje pestrosti a saturace barev před odstínem; kombinuje oranžovou s modrou čárou nebo ladí dohromady zelené a červené nánosy. Kompozice mají dynamický tlak a pohyb k vertikálnímu směru a jsou celkem harmonické jako skladba podle teorie barev. Teorie barev, od Johanna W. Von Goethe až po Wassila Kandinského a od Paula Klee až po Josefa Albertse byla známa v Čechách už od Františka Kupky a tradice pokračovala až po Zděnka Sýkoru. Barva je jazykem sama o sobě a má symbolický význam a funkci, například modrá připomíná nebe a nekonečný vesmír a zelená přírodu. Abstraktní geometrie Skřivánkové sleduje základní pravidla teorie barev, například umělkyně zesiluje dynamický kontrast díky plastičnosti komplementárních barevných nánosů a ráda uvede v soulad různé růžové a modré odstíny, které vyvolávají pocit klidu a vyrovnanosti. Malířka nehledá náhodnou kombinaci prvků podle daného systému, ani přírodu psanou jazykem matematiky´ jako v Sýkorové malbě, ale blíží se ke konceptu barevného vnímání Kupky, který psal ve svém Tvoření v umění výtvarném (1910), jak barvy působí v diváku hluboké pocity radosti života. Podle Kupky barevná vize je dynamická a proměňuje se podle individuálních asociaci čí vzpomínek diváků a tudíž vzbuzuje stavy duše. Skřivánková hledá v kompozici barev harmonii barev a forem, které jsou schopné vzbuzovat především vizuální asociace a emoce.
Malířský cyklus IKAROS představuje skok do prázdna z obrovské výšky dolů k zemi, jako když se Ikaros vznášel a zároveň padal do moře ve slunečném dni. Podle řeckého mýtu Ikarův pád z nebe byl jak smrtelný, tak osvětlující, byl symbolem lidské touhy po svobodě. Interpretace maleb Skřivánkové zůstává otevřená a pocity barevného vnímání se míchají s pocitem volného prostoru.
Text: Susanna Wagner Horvatovičová
A series of large-scale paintings called IKAROS from 2019 produced for both interiors and exteriors, thanks to the innovative technique of a special acrylic paste. Its main motifs are landscape, sediments, sky or cultivated nature approaching the beauty ideal and harmony. At first glance, the lightness and variability of the forms create a feeling of movement, floating energy in space with an intertwining wide colored lines motifs. Variable lines and abstract forms swirl around one other like a light wind in the air with a spinning rainbow. The composition also gives the feeling of heaviness. The lightness of the light colors contrasts with the weight of the painting, as if the emotional composition of the forms had suddenly turned into a static stone and an old sediment. The harmony is based on this contrast between the spiral motif, the tangible weight of the painting and the stratification of colored layers overlapping landscapes. During the hot Prague summer in 2019, the second phase of the painting series took place. The large canvases were illuminated with orange and light blue colors and a combination of striped yellow lines. It was like sitting by the water in light clothing and a striped navy T-shirt. The optical illusions of Skřivánková's brush strokes are reminiscent of the changing luminosity of a woman bathing on Pierre A. Renoir's beach. However, the Czech artist's painting moves away from impressionism and approaches more the expressionist contrast of Henri Matisse's colors and sometimes the motif of Paul Klee's gently cultivated nature. Like Toyen, Skrivankova's trip to France and the Brittany coast influenced her painting.
In some of her abstract paintings, vertical lines and floating stones are to be found, giving the feeling of a magnificent view from above of the coast of Brittany with the wind interweaving between heavy clouds over rocks and distant islands. Skřivánková combines organic, but not surreal, forms such as dark stones with a colored rainbow and seeks a harmonious chord of primary and secondary colors; prefers variety and color saturation over hue; combines orange with blue line or tunes together green and red deposits. The compositions have dynamic tension and movement towards the vertical direction and are quite harmonious as a composition according to the color theory. The color theory, from Johann W. Von Goethe to Wassil Kandinsky and from Paul Klee to Josef Alberts, has been known in Bohemia since František Kupka and the tradition continued until Zděnek Sýkora. Color is a language in itself and has a symbolic meaning and function, for example, blue resembles the sky and the infinite universe and green the nature. Skřivánková's Geometric Abstraction follows the basic rules of the color theory, for example, the artist enhances the dynamic contrast thanks to the plasticity of complementary color deposits and likes in order to harmonize different shades of pink and blue, which evoke a feeling of calm and serenity. The painter is not looking for a random combination of elements according to the system, nor nature written in the language of mathematics´ as in Sýkorová's painting, but approaches the concept of color perception by Kupka, who wrote in his Tvoření v umění výtvarném (Creation in the Fine Arts) (1910) how colors evoke in the audience deep feelings of a happy life. According to Kupka the color vision is dynamic and changes according to the individual associations or memories of the audience, and thus evokes states of the soul. Skřivánková seeks harmony of colors and forms in the composition of colors, which are able to evoke mainly visual associations and emotions.
The IKAROS painting cycle represents a leap into space from a great height back down to the ground, like when Ikaros was floating and at the same time falling into the sea on a sunny day. According to the Greek myth, Icarus' fall from heaven was both deadly and illuminating, a symbol of human desire for freedom. The interpretation of Skřivánková's paintings remains open and the feelings of color perception are blending with the feeling of free space.
Text: Susanna Wagner Horvatovičová
#
ikaros
(2019)
Cyklus velkoformátových maleb s názvem IKAROS z roku 2019 realizovaný jak pro interiéry, tak pro exteriéry, díky inovativní technice speciální akrylové pasty. Jeho hlavními motivy jsou krajina, sedimenty, nebe či pěstěná příroda blížící se ideálu krásy a harmonie. Lehkost a proměnlivost forem působí na první pohled pocitem pohybu, plující energií ve vesmíru s motivem prolínajících se širokých barevných linií. Proměnlivé čáry a abstraktní formy se motají kolem sebe jako lehký vítr ve vzduchu s točící se duhou. Kompozice zároveň působí také pocitem těžkosti. Lehkost světlých barev kontrastuje s hmotností malby, jako kdyby najednou emocionální skladba forem se proměnila do statického kamene a do starého sedimentu. Harmonie vychází právě z tohoto kontrastu mezi motivem spirály a hmotnou tíhou malby a stratifikací barevných vrstev překrývajících se krajin. V pražském horkém létě 2019 proběhla druhá fáze cyklu maleb. Velká plátna zesvětlila s oranžovými a světle modrými barvami a s kombinací pruhovaných žlutých čar. Jako když člověk sedí u vody v lehkém oblečení a pruhovaném námořnickém triku. Optické klamy tahů štětci Skřivánkové připomínají měňavou světelnost koupajících se ženy na pláži Pierre A. Renoira. Malba české umělkyně se však vzdaluje od impresionismu a přibližuje se spíše k expresionistickému kontrastu barev Henriho Matisse a někdy k motivu jemné pěstěné přírody Paula Klee. Podobně, jako se stalo Toyen, výlet Skřivánkové do Francie a na pobřeží Bretaně ovlivnil její malbu.
V některých abstraktních obrazech se objevuje vertikální linie a plovoucí kameny, které dávají pocit velkolepého výhledu z výšky na mořské bretaňské pobřeží s prolínáním větru mezi těžkými mraky nad skalami a vzdálenými ostrovy. Skřivánková kombinuje organické formy, nikoliv surrealistické, jako tmavé kameny s barevnou duhou a hledá harmonický akord primárních a sekundárních barev; upřednostňuje pestrosti a saturace barev před odstínem; kombinuje oranžovou s modrou čárou nebo ladí dohromady zelené a červené nánosy. Kompozice mají dynamický tlak a pohyb k vertikálnímu směru a jsou celkem harmonické jako skladba podle teorie barev. Teorie barev, od Johanna W. Von Goethe až po Wassila Kandinského a od Paula Klee až po Josefa Albertse byla známa v Čechách už od Františka Kupky a tradice pokračovala až po Zděnka Sýkoru. Barva je jazykem sama o sobě a má symbolický význam a funkci, například modrá připomíná nebe a nekonečný vesmír a zelená přírodu. Abstraktní geometrie Skřivánkové sleduje základní pravidla teorie barev, například umělkyně zesiluje dynamický kontrast díky plastičnosti komplementárních barevných nánosů a ráda uvede v soulad různé růžové a modré odstíny, které vyvolávají pocit klidu a vyrovnanosti. Malířka nehledá náhodnou kombinaci prvků podle daného systému, ani přírodu psanou jazykem matematiky´ jako v Sýkorové malbě, ale blíží se ke konceptu barevného vnímání Kupky, který psal ve svém Tvoření v umění výtvarném (1910), jak barvy působí v diváku hluboké pocity radosti života. Podle Kupky barevná vize je dynamická a proměňuje se podle individuálních asociaci čí vzpomínek diváků a tudíž vzbuzuje stavy duše. Skřivánková hledá v kompozici barev harmonii barev a forem, které jsou schopné vzbuzovat především vizuální asociace a emoce.
Malířský cyklus IKAROS představuje skok do prázdna z obrovské výšky dolů k zemi, jako když se Ikaros vznášel a zároveň padal do moře ve slunečném dni. Podle řeckého mýtu Ikarův pád z nebe byl jak smrtelný, tak osvětlující, byl symbolem lidské touhy po svobodě. Interpretace maleb Skřivánkové zůstává otevřená a pocity barevného vnímání se míchají s pocitem volného prostoru.
Text: Susanna Wagner Horvatovičová
A series of large-scale paintings called IKAROS from 2019 produced for both interiors and exteriors, thanks to the innovative technique of a special acrylic paste. Its main motifs are landscape, sediments, sky or cultivated nature approaching the beauty ideal and harmony. At first glance, the lightness and variability of the forms create a feeling of movement, floating energy in space with an intertwining wide colored lines motifs. Variable lines and abstract forms swirl around one other like a light wind in the air with a spinning rainbow. The composition also gives the feeling of heaviness. The lightness of the light colors contrasts with the weight of the painting, as if the emotional composition of the forms had suddenly turned into a static stone and an old sediment. The harmony is based on this contrast between the spiral motif, the tangible weight of the painting and the stratification of colored layers overlapping landscapes. During the hot Prague summer in 2019, the second phase of the painting series took place. The large canvases were illuminated with orange and light blue colors and a combination of striped yellow lines. It was like sitting by the water in light clothing and a striped navy T-shirt. The optical illusions of Skřivánková's brush strokes are reminiscent of the changing luminosity of a woman bathing on Pierre A. Renoir's beach. However, the Czech artist's painting moves away from impressionism and approaches more the expressionist contrast of Henri Matisse's colors and sometimes the motif of Paul Klee's gently cultivated nature. Like Toyen, Skrivankova's trip to France and the Brittany coast influenced her painting.
In some of her abstract paintings, vertical lines and floating stones are to be found, giving the feeling of a magnificent view from above of the coast of Brittany with the wind interweaving between heavy clouds over rocks and distant islands. Skřivánková combines organic, but not surreal, forms such as dark stones with a colored rainbow and seeks a harmonious chord of primary and secondary colors; prefers variety and color saturation over hue; combines orange with blue line or tunes together green and red deposits. The compositions have dynamic tension and movement towards the vertical direction and are quite harmonious as a composition according to the color theory. The color theory, from Johann W. Von Goethe to Wassil Kandinsky and from Paul Klee to Josef Alberts, has been known in Bohemia since František Kupka and the tradition continued until Zděnek Sýkora. Color is a language in itself and has a symbolic meaning and function, for example, blue resembles the sky and the infinite universe and green the nature. Skřivánková's Geometric Abstraction follows the basic rules of the color theory, for example, the artist enhances the dynamic contrast thanks to the plasticity of complementary color deposits and likes in order to harmonize different shades of pink and blue, which evoke a feeling of calm and serenity. The painter is not looking for a random combination of elements according to the system, nor nature written in the language of mathematics´ as in Sýkorová's painting, but approaches the concept of color perception by Kupka, who wrote in his Tvoření v umění výtvarném (Creation in the Fine Arts) (1910) how colors evoke in the audience deep feelings of a happy life. According to Kupka the color vision is dynamic and changes according to the individual associations or memories of the audience, and thus evokes states of the soul. Skřivánková seeks harmony of colors and forms in the composition of colors, which are able to evoke mainly visual associations and emotions.
The IKAROS painting cycle represents a leap into space from a great height back down to the ground, like when Ikaros was floating and at the same time falling into the sea on a sunny day. According to the Greek myth, Icarus' fall from heaven was both deadly and illuminating, a symbol of human desire for freedom. The interpretation of Skřivánková's paintings remains open and the feelings of color perception are blending with the feeling of free space.
Text: Susanna Wagner Horvatovičová
#
© 2021 Lucie Jindrák Skřivánková • All Rights Reserved
